Pojem syndromu studeného ocasu na první pohled může sice vypadat nevinně, ale toto onemocnění je pro takto postižené psy velmi bolestivé. Pokud u svého psa vypozorujete odpovídající symptomy, měli byste je tedy brát bezpodmínečně vážně.
Jak u psů dojde k syndromu studeného ocasu, jak se léčí a jaká léčebná opatření mohou být užitečná, to vám vysvětlíme v následujícím článku.
Syndrom studeného ocasu, který se lékařsky nazývá kokcygeální myopatie, je neurologická nemoc, kdy je u psů zasažená oblast kořenu ocasu. Někdy se nazývá také jako syndrom mrtvého ocasu.
Toto vysloveně bolestivé onemocnění se obzvláště vyskytuje u psů, kteří byli intenzivně tělesně zatěžováni a například delší dobu plavali ve studené vodě nebo se jinak vysílili při psím tréninku nebo i při lovu.
Přesná příčina syndromu studeného ocasu u psů dosud nebyla ještě jednoznačně objasněná. Existují různé teorie, o kterých se diskutuje jako o možných spouštěčích. K nim mimo jiné patří nedostatečné prokrvení svalů na ocasu nebo vymknutý ocasový obratel.
Kromě toho je možné, že odpovědné za syndrom studeného ocasu u psů je i poškození ocasních svalů a záněty na obratlích, způsobené přetížením.
V zásadě mohou být syndromem studeného ocasu postiženi všichni psi. Nicméně častěji se objevuje u samců psů než u fen. Navíc je pravděpodobnost syndromu studeného ocasu u určitých plemen ve srovnání s ostatními plemeny vysoká.
Trpí-li váš pes syndromem studeného ocasu, dá se to dost snadno rozpoznat podle držení ocasu. První centimetry ocasu jsou přímo narovnané, zatímco zbytek padá dolů.
Syndrom studeného ocasu je pro vašeho psa spojený se silnými bolestmi, které se většinou neomezují jen na ocas, ale kromě toho postihují i zadní část těla.
Váš pes se tak bude snažit co nejméně se posazovat, respektive při sezení bude dávat své pozadí na stranu jako štěně. Mnoho psů se navíc bude snažit na základě bolestí vyhýbat se provádění stolice a močení.
Další symptomy, které by u vašeho psa mohly poukazovat na syndrom studeného ocasu, jsou odmítání potravy, patrné zhoršení celkového zdravotního stavu a nápadnosti při chování až po agresi.
Pokud vypozorujete, že váš pes prokazuje symptomy syndromu studeného ocasu a zjevně trpí bolestmi, měli byste se samozřejmě ihned obrátit na zvěrolékaře.
Veterinář nejdříve musí vyloučit jiné příčiny těchto potíží, jako je například ucpaná anální žláza nebo zlomený ocasní obratel. Za tímto účelem se vyšetří anální vak psa a zhotoví se rentgenový snímek.
Jelikož by krevní hodnoty enzymu kreatinkinázy u psů se syndromem studeného ocasu mohly být zvýšené, zahrnuje diagnostika zpravidla i odpovídající vyšetření krve.
Léčba syndromu studeného ocasu u psa se skládá z různých opatření. Nejdříve se přirozeně musí zmírnit bolesti pomocí vhodného prostředku proti bolesti pro psy. Nehledě na to se pes samozřejmě musí šetřit.
Aby se zabránilo potížím spojeným se syndromem studeného ocasu, může k tomu navíc přispět léčba teplem ve formě teplých obkladů, infračervené lampy nebo masáží.
Kromě toho je u psů se syndromem studeného ocasu užitečnou součástí léčby fyzioterapie, která právě pomáhá u psů, u kterých se toto onemocnění opakuje, snížit pravděpodobnost, aby se problémy znovu objevily.
V běžném případě se dá syndrom studeného ocasu u psů dobře léčit a váš čtyřnohý kamarád by asi po 14 dnech neměl mít už žádné potíže. Nicméně se může někdy stát, že držení ocasu psa může už natrvalo zůstat nápadně jinak.
Navíc je bohužel možné, že se syndrom studeného ocasu u již vyléčených psů může vrátit.
Jako chovatel máte rozhodně možnost, abyste pravděpodobnost syndromu studeného ocasu u svého psa snížili. Vzdejte se například toho, abyste nechali svého psa plavat ve vodě se silným proudem a dbejte na to, aby v létě neskočil přímo do studené vody, aniž by se postupně namáčel.
U loveckých psů nebo jinak tělesně zatížených psů je kromě toho důležité, aby se na loveckou, respektive závodní sezónu pomalu připravovali. Tímto způsobem zajistíte, že se může tvořit svalstvo a nedojde k náhlému přetížení, které u vašeho psa pravděpodobně může vést i k syndromu studeného ocasu.
Osušte co možná nejdříve kromě toho srst svého čtyřnohého přítele po plavání, a stejně tak v případě chladu a vlhku a zajistěte, aby měl pes doma k dispozici teplé místo. V této souvislosti může být dle plemene v zimě dobré i použít při procházce teplý psí kabátek.
Jestliže se svým psem cestujete, je mimo to důležité, aby cestovní box byl dostatečně velký a abyste při delších cestách dělali po cestě pravidelné přestávky. Tak má váš pes možnost se trochu hýbat. To nabudí cirkulaci krve a může pomoci ke snížení rizika syndromu studeného ocasu u vašeho psa.
Jak vidíte, je syndrom suchého ocasu pro takto postižené psy nanejvýš bolestivý. Naštěstí se dá i přes malé znalosti o tom, jaká je přesná příčina pro jeho vznik, zpravidla dobře léčit.
Díky správným opatřením, jako je například vzdání se plavání ve vodě se silným proudem a vyvarování se tělesného přetížení, můžete u svého psa navíc riziko syndromu suchého ocasu snížit. To je důležité především u k tomuto náchylným plemenům, respektive u psů, kteří už v minulosti byli syndromem suchého ocasu postižení.